Jsou země, pro které je typický určitý druh sportu. Některé sporty nikdy nepřekročily hranici dané země, další doputovaly z jiného státu a získaly si takovou oblibu, že předčily zájem o tento sport více, než jaký o něj měli lidé v samotné zemi původu.
Asi úplně nejvýraznějším případem je Japonsko. Když se totiž řekne Japonsko, každému se vybaví dva korpulentní, polonazí zápasníci v kruhu. Ano, jedná se o sport nazvaný sumó. Cílem zápasu je buď povalit soupeře, aby se dotkl země jinou částí těla, než je chodidlo, nebo ho prostě vytlačit z kruhu. Před samotným zápasem zápasníci předvádí různé obřadní činnosti, jako je rozhazování soli po zápasišti nebo oční souboj se soupeřem. Výrazným prvkem je také „dres“ soupeřících – je jím totiž pouze břišní pás zauzlovaný na zádech zvaný mawaši.
Druhým takovým případem je Anglie. Angličané velmi milují koně a není proto divu, že sporty, ve kterých se objevují, jsou jimi velmi oblíbené. A to ať už se jedná o dostihy, drezuru nebo asi nejvíc národní sport pólo. To proti sobě hrají čtyři hráči (dva útočníci, jeden obranář a jeden brankář), kteří se snaží pálkami trefit míč do soupeřovi brány.
Výrazným sportem, který se ujal ve Švédsku, je jízda na kole. Není tím myšlena cyklistika jako taková, kolo se tady používá jako dopravní prostředek, čemuž hodně nahrála široká síť kvalitních cyklostezek.
Pro Austrálii je tradičním sportem tenis. Nejenže se zde každoročně pořádá jeden ze čtyř největších tenisových turnajů Grand Slamu Australian Open, ale i mezi lidmi je zde tento sport velmi oblíbený. Turisty je zde také vyhledávaný sport ve vlnách divokého oceánu, který Austrálii omývá – surfing.
Pro USA je typický americký fotbal (už jenom podle názvu). Je to původně přebrané rugby z Anglie, kterému se trochu poupravila pravidla. Cílem je získat víc bodů než protihráč. To je možné třemi způsoby: touchdownem (hráč běží hřištěm s míčem, který musí dostat za poslední čáru hřiště na straně soupeře), field goalem (kop směřující míč do brankářovy branky) anebo složením protihráče v určité zóně (tzv. safety).
Pro Kanadu je určitě národním sportem hokej. Ten se zde bere velice vážně už od tréninku malých dětí. Na ledovém hřišti bruslí pět hráčů s šestým v bráně a snaží se protihráči vstřelit gól pomocí hokejky. Místo míče se zde používá puk – placatý černý kotouč z vulkanizované pryže.